27. 10. 2011

Úkazy na obloze listopad a prosinec 2011


Pohled na jih v první polovině noci

   Současnému nebi krátce po západu Slunce (mapka pro 20:30 SEČ dne 10. 11.) vévodí ještě Letní trojúhelník, jehož vrcholy tvoří tři nejjasnější hvězdy ze tří souhvězdí: bílá Vega z Lyry, západně od ní Deneb z Labutě a Altair z Orla. Všechna tři souhvězdí jsou velmi krásná a Labuť s Orlem velmi věrně zachycují podobu obou ptáků na pozadí pásu Mléčné dráhy.

     Vysoko nad jižním obzorem najdeme tzv. Pegasův čtverec. Opět to není souhvězdí, stejně jako v případě Letního trojúhelníku, ale pouhá orientační pomůcka. Všechny čtyři hvězdy ani nepatří do souhvězdí Pegasa, nýbrž jedna z nich (vlevo nahoře) náleží do souhvězdí Andromedy. Nese jméno Sirrah. Ostatní tři jsou součástí okřídleného koně Pegasa. Tvoří pegasovo tělo, přičemž zadní nohy jsou nahrazeny souhvězdím Andromedy, takže můžeme na obloze najít jen přední nohy Pegasa. Jasná hvězda Markab tvoří přechod těla do krku koně a na nozdrách pak najdeme další jasnou hvězdu Enif. Okolí Pegasa směrem na jih a jihovýchod je tvořeno nevýraznými souhvězdími, z nichž si můžeme jmenovat například Jižní rybu s hvězdou Fomalhaut a velrybu s hvězdou Mirou. Jižní ryba je však v našich podmínkách většinou velmi špatně pozorovatelná, protože vychází jen nízko nad obzorem, kde její pozorování povětšinou ruší smog či světelné znečištění. Hvězda Mira je zajímavá změnami své jasnosti. Je to hvězda proměnná a její měnlivosti si všiml i autor jejího jména, které pochází od slova „mirabela“, což znamená „podivuhodná“.

     Východně od Pegasa tedy nacházíme protáhlé souhvězdí Andromeda. Na jihovýchod od něj pak drobný Trojúhelník a Berana, na jehož okraj se nyní promítá velmi jasná planeta Jupiter, pozorovatelná až do prosince po celou noc. Ale zpět k Andromedě. Pozorovatelé si nad prostřední jasnou hvězdou ze třech nejjasnějších hvězd tohoto souhvězdí mohou najít dvě slabší hvězdičky a poblíž vzdálenější z nich také mlhavý obláček, viditelný při slušných pozorovacích podmínkách i pouhýma očima, tedy bez použití jakéhokoliv dalekohledu. Tato na pohled mlhovinka je ve skutečnou obrovským ostrovem hvězd – galaxií. Její katalogové označení podle pana Messiera je M31, její jméno pak Velká mlhovina v Andromedě. Jedná se o nejbližší galaxii k naší Galaxii a má své satelity, dvě menší galaxie, které lze rozlišit ve středně velkém astronomickém dalekohledu.

     Přejdeme-li od Pegasova čtverce přes Andromedu severovýchodně, narazíme na souhvězdí Persea s nejjasnější hvězdou Algol, které stejně jako Kasiopea a Cepheus patří mezi souhvězdí podzimní oblohy. Perseova nejjasnější hvězda se nazývá Algol, což se překládá jako „démon pouště“ či „hlava ďábla“ a navozuje představu, že už staří Arabové při jejím pojmenovávání věděli o proměnnosti její jasnosti.

     Kasiopea vytváří na obloze nádherné dvojité W z pěti jasných hvězd. Mezi ní a Perseem můžeme opět pouhým okem zahlédnou mlhavý obláček. Opět se o mlhovinu nejedná. Jsou to dvě otevřené hvězdokupy s názvem chí a h Persei. Na jednotlivé hvězdy se nám rozpadne už v menších dalekohledech.


Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih


Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)



Pohled na sever v první polovině noci

     Nad severním obzorem jsou notoricky známá cirkumpolární souhvězdí, která nikdy nezapadají. Každý pozná tzv. velký vůz, sedm jasných hvězd seskupených do tvaru vozu nebo názornější „naběračky“. Poslední dvě hvězdy oje velkého vozu směřují do Pastýře na Arctura, který na obloze leží přibližně v pětinásobné vzdálenosti, jaká je mezi zmíněnými hvězdami oje. Sedm hvězd velkého vozu bylo také označováno jako sedm volů, které Pastýř na nebi pase.
     Při pozornějším pohledu na prostřední hvězdu v oji uvidíme, že jsou to ve skutečnosti dvě hvězdy vedle sebe. Jasnější se nazývá Mizar a slabší vlevo nahoře od ní je Alcor.
     Poslední dvě stálice z velkého vozu, představující kola, se rovněž dají použít pro vyhledání zajímavého objektu. Tentokrát pro polární hvězdu, tedy sice trošku slabší ale v dané oblasti blízko nebeského pólu nejjasnější hvězdu Severku neboli Polárku. Do její blízkosti směřuje prodloužená osa rotace Země, takže v průběhu noci to vypadá, jakoby se celá obloha kolem Polárky otáčela. Polárku vyhledáme tak, že vzdálenost mezi koly velkého vozu protáhneme opět přibližně pětkrát nad velký vůz.
     Stejně jako hvězdy velkého vozu jsou jen součástí mnohem rozsáhlejšího souhvězdí Velké medvědice, také Polárka je součástí Malého medvěda obvykle nesprávně nazývaného malým vozem. Kolem něho se obtáčí dlouhé souhvězdí Drak, které však není nijak nápadné, protože ho tvoří slabší hvězdy.


Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever

Mapka pro 20:30 hodin 10. 11. 2011 - sever (pro tisk)



Pohled na jih ve druhé polovině noci

     Ve druhé polovině noci se nejvýše nad hlavu dostávají typická zimní souhvězdí a k ránu kolem 6. hodiny se už zimní souhvězdí kloní nad západní obzor. Nejkrásnějším zimním souhvězdím je bezesporu Orion s nádhernou Velkou mlhovinou označenou Messierem jako M42. Jihovýchodně od něho v souhvězdí Velkého psa září nejjasnější hvězda celé pozemské oblohy Sírius. Od Velkého psa pozvednutím hlavy k nadhlavníku (zenitu) narazíma na Malého psa a jeho nejjasnější hvězdu Procyon a pokud budeme pokračovat severním směrem, narazíme na souhvězdí Blíženců s jasnými hvězdami Castorem a Polluxem.

     Vpravo nahoře od Oriona se rozkládá souhvězdí Býka s načervenalou hvězdou Aldebaranem. Pozor na to, aby díky barvě nedošlo k záměně s planetou Marsem. Aldebarana snadno rozeznáme podle toho, že na obloze bliká (scintiluje), což je typická vlastnost bodových hvězd, nikoliv však planet, jejichž kotouček na obloze je větší (ač to lidské oko není schopno rozlišit) a proto jejich svit není tolik ovlivňován nestabilitou atmosféry a svítí klidným, stálým světlem. Aldebarana (oko býka) najdeme na okraji otevřené hvězdokupy Hyády, která tvoří hlavu Býka a kde můžeme očima rozeznat jednotlivé hvězdy. Na hřbetě pak Býk nese další nádhernou otevřenou hvězdokupu Plejády, česky Kuřátka, označovanou jako M45. Nad Býkem se oblohou rozkládá souhvězdí Vozky s jasnou žlutou hvězdou Capellou.


     Východně od Raka k ránu vystupují nad obzor typická jarní souhvězdí. Nejblíže Rakovi se na obloze nachází Lev, jehož si můžeme představit jako ležící zvíře s hlavou natočenou směrem k Rakovi. Nejjasnější hvězda dostala jméno Regulus, což znamená srdce lva. Do Lva se v současné době promítá výrazný klidně svítící načervenalý bod – planeta Mars. Až do konce roku ji můžeme pozorovat ve druhé polovině noci. Před východem Slunce nízko nad východním obzorem pak můžeme sledovat bílého Saturna, druhou největší planetu Sluneční soustavy.

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih

Mapka pro 6:00 hodin 10. 11. 2011 - jih (pro tisk)



Venuše
V prosinci bude večer nad západním obzorem krátce po západu Slunce viditelná nejjasnější planeta pozemské oblohy - Venuše. Díky své jasnosti je zřetelná už na nepříliš potemnělé obloze. Je to třetí objekt - po Slunci a Měsíci, od kterého v prostředí bez jakéhokoliv parazitního světla předměty vrhají stíny.


Kometa C/2009 P1 Garradd
Informace ke kometě jsou již v úkazech na září, takže zde jen mapky:

 Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic)


  Mapka s pozicemi komety za delší období (data vyznačena u některých pozic) - pro tisk



Měsic 

Listopad: v první čtvrti 2. 11., v úplňku 10. 11., v poslední čtvrti 18. 11., v novu 25. 11.
Prosinec: v první čtvrti 2. 12., v úplňku 10. 12., v poslední čtvrti 18. 12., v novu 24. 12.


Další zajímavé úkazy

* Konjunkce (největší přiblížení na obloze) Marsu s Regulem, nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva, 11. 11. v 5 hodinu SEČ. Mars severně od Regula.

* Konjunkce Saturnu se Spicou, nejjasnější hvězdou Panny,  15. 11. v 1 hodinu SEČ, a to pro naši republiku pod obzorem. Pozorovat tyto dva objekty můžeme až zhruba po pěti hodinách po největším přiblížení. I tak to jistě bude pěkná podívaná. Saturn severně od Spici.

* Konjunkce Marsu s Měsícem těsně po jeho poslední čtvrti dne 18. 11. v 6 hodin SEČ. Mars severně od Měsíce.

* Konjunkce Jupiteru s dorůstajícím Měsícem čtyři dny před jeho před jeho úplňkem 6. 12. v 18 hodin. Jupiter jižně od Měsíce.

* Úplné zatmění Měsíce, z ČR pozorovatelné jen částečně, dne 10. 12. 2011. Zatmění začíná kolem po poledni SEČ, ale Měsíc pro naši polohu vychází až 15:56 SEČ, což jsou dvě minuty před koncem úplného zatmění, které končí v 15:57,4 hodin. V této chvíli začne postupně měsíční disk vystupovat ze stínu Země, takže budeme moci ještě asi hodinu a půl sledovat částečné zatmění Měsíce, a to až do 17:18 hodin. Pak už se bude Měsíc pohybovat jen v polostínu až do 18:30 hodin.

* Maximum meteorického roje Geminid 14. 12. v 19 hodin, jichž lze během hodiny spatřit na obloze kolem 100.

* Konjunkce Saturnu s Měsícem 20. 12. v 7 hodin. Saturn severně od Měsíce.


Podrobnosti o jednotlivých souhvězdích si lze přečíst zde: Průvodce hvězdnou oblohou